Strach z budoucnosti jak na něj

Definice a psychologické aspekty strachu z budoucnosti

Strach z budoucnosti lze definovat jako subjektivní pocit úzkosti a obav týkajících se nadcházejících událostí a nejistoty, kterou s sebou přinášejí. Na rozdíl od konkrétního strachu, který je reakcí na jasně definovanou hrozbu, je strach z budoucnosti často vázán na neurčité a hypotetické scénáře. Psychologicky se jedná o komplexní kombinaci emocí, jako jsou obavy, zlé předtuchy a úzkost, které mohou být doprovázeny i fyzickými příznaky, například bušením srdce, nevolností či třesem.

Z psychologického hlediska je tento strach úzce spjat s lidskou potřebou kontroly a předvídatelnosti. Budoucnost je ze své podstaty nejistá, což může vyvolávat pocity bezmoci a zranitelnosti. Tento stav může přerůst až v anticipační úzkost, kdy se jedinec předem obává situací, které s největší pravděpodobností ani nenastanou. V extrémních případech může tento strach vést k chronofobii, což je specifická fobie z plynutí času.

Psycholog Dalibor Špok zdůrazňuje, že pro duševní rovnováhu je klíčové umět se pohybovat mezi minulostí, přítomností a budoucností. Pokud se člověk příliš upíná k obavám z toho, co přijde, a nedokáže se soustředit na přítomný okamžik, jeho prožívání je negativně ovlivněno. Strach z budoucnosti tak může paralyzovat schopnost jednat a konstruktivně plánovat.

Historický kontext a sociální faktory

Obavy z budoucnosti nejsou novým fenoménem; provázejí lidstvo odnepaměti. Každá historická epocha přinášela své specifické hrozby – od válek a pandemií po ekonomické krize a sociální nepokoje. Lidé se vždy obávali neznámého a změn, které by mohly narušit jejich stabilitu a bezpečí. Například přelom tisíciletí v roce 2000 byl spojen s masivními obavami z technologického kolapsu.

V současné společnosti je však tento strach umocněn řadou specifických faktorů. Globalizace, klimatické změny, politická nestabilita, rychlý vývoj umělé inteligence a ekonomická nejistota vytvářejí komplexní síť hrozeb, které se zdají být mimo kontrolu jednotlivce.[8][9] Události jako pandemie covidu-19, válka na Ukrajině nebo energetická krize výrazně přispěly k nárůstu kolektivní úzkosti z budoucnosti.

Sociální faktory hrají rovněž významnou roli. Srovnávání se s ostatními, podporované sociálními médii, může vést k pocitům nedostatečnosti a obavám z vlastního selhání v budoucnosti. Zvláště mladá generace, označovaná jako generace Z, vykazuje zvýšenou míru úzkosti spojenou s ekonomickou nejistotou a pocitem, že nebude schopna dosáhnout stejné životní úrovně jako jejich rodiče.

Projevy strachu z budoucnosti v moderní společnosti

V moderní společnosti se strach z budoucnosti projevuje na individuální i kolektivní úrovni. Mezi běžné individuální projevy patří:

• Úzkostné poruchy a panické ataky: Intenzivní a často iracionální strach z budoucích událostí může přerůst v klinickou úzkost.

• Prokrastinace a nerozhodnost: Paralýza způsobená strachem může bránit v plánování a realizaci cílů.

• Narušení spánku a psychosomatické potíže: Neustálé obavy se mohou somatizovat a vést k fyzickým zdravotním problémům.

• Sociální izolace: Snaha vyhnout se potenciálním hrozbám může vést k omezování sociálních kontaktů. 

Na kolektivní úrovni se strach z budoucnosti odráží v nárůstu pesimismu a nedůvěry ve společenské instituce. Průzkumy veřejného mínění často ukazují převahu skepse ohledně budoucnosti společnosti a lidstva jako celku Specifickým projevem je také environmentální žal, což je forma úzkosti a beznaděje plynoucí z obav o budoucnost planety v důsledku klimatické krize. Tento pocit je rozšířený zejména mezi mladými lidmi, kteří se cítí bezmocní tváří v tvář problému, který nezpůsobili.

Jak mohou pomoci Bachovy esence proti strachu

Bachova květová terapie, vyvinutá Dr. Edwardem Bachem ve 30. letech 20. století, představuje alternativní přístup k harmonizaci negativních emocionálních stavů. Tento systém využívá esence z 38 druhů květů, které mají pomáhat při zvládání různých psychických potíží, včetně strachu a úzkosti.

Proti strachu z budoucnosti a obecné úzkosti se v Bachově terapii využívají specifické esence. Například kombinované esence s názvem "Strach/Fears" jsou určeny pro ty, kdo trpí hrůzou z budoucnosti a pocity úzkosti. Tyto směsi často obsahují esence jako:

• Osika obecná (Aspen): Pomáhá při nejasných, nevysvětlitelných obavách a zlých předtuchách, které jsou typické pro strach z neznámé budoucnosti.

• Kejklířka skvrnitá (Mimulus): Je určena pro konkrétní, pojmenovatelné strachy, jako je strach z nemoci, chudoby nebo samoty.

• Devaterník penízkovitý (Rock Rose): Používá se při stavech paniky a extrémního strachu.

• Slivoň třešňová (Cherry Plum): Pomáhá při strachu ze ztráty sebekontroly a psychického zhroucení.

• Červený kaštan (Red Chestnut): Cílí na přehnaný strach a obavy o blaho druhých.

Strategie zvládání a psychoterapeutické přístupy

Pro zvládání strachu z budoucnosti existuje řada ověřených strategií a terapeutických metod. Klíčové je přijetí faktu, že určitá míra obav je přirozenou součástí života a může fungovat jako motivace k preventivním opatřením.

Mezi základní svépomocné techniky patří:

1. Zaměření na přítomnost (Mindfulness): Techniky všímavosti učí jedince soustředit se na přítomný okamžik, aniž by hodnotil své myšlenky a pocity.To pomáhá vymanit se z cyklu katastrofických scénářů o budoucnosti.

2. Koncentrace na to, co lze ovlivnit: Místo bezmocného přemítání o globálních problémech je užitečné zaměřit se na konkrétní kroky, které může jedinec podniknout ve svém vlastním životě (např. vytvoření finanční rezervy, péče o zdraví, pomoc v komunitě).

3. Vytváření plánů a vizí: Strukturované plánování, byť i v krátkodobém horizontu, dodává pocit kontroly a směřování.

4. Sdílení obav: Rozhovor s blízkými nebo odborníky pomáhá snížit pocit osamění a získat nový náhled na situaci.

V rámci psychoterapie se osvědčily zejména následující přístupy:

• Kognitivně-behaviorální terapie (KBT): Tento přístup se zaměřuje na identifikaci a změnu negativních myšlenkových vzorců, které vedou k úzkosti. Pacient se učí přerámovat své katastrofické myšlenky o budoucnosti a nahradit je realističtějšími a konstruktivnějšími.

• Terapie přijetí a závazku (ACT): Učí klienty přijímat nepříjemné myšlenky a pocity (včetně strachu) jako součást lidské zkušenosti a zároveň se zavázat k činům, které jsou v souladu s jejich osobními hodnotami.

• Existenciální psychoterapie: Pomáhá klientům konfrontovat se se základními existenciálními úzkostmi, jako je strach ze smrti a nejistoty, a hledat v životě smysl navzdory těmto skutečnostem.

Role médií a informační přetížení

Média, a zejména sociální sítě, hrají v současnosti klíčovou roli v šíření a zesilování strachu z budoucnosti. Neustálý přísun negativních zpráv z celého světa vytváří dojem, že svět je nebezpečnější, než ve skutečnosti je.Tento jev je umocněn algoritmy sociálních sítí, které jsou navrženy tak, aby upoutaly pozornost, což často znamená upřednostňování šokujícího a alarmujícího obsahu.

Informační přetížení vede k pocitům únavy a přesycení, což ztěžuje racionální zpracování informací. Vzniká takzvaný fenomén FOMO (Fear Of Missing Out), tedy strach, že člověku něco unikne, pokud nebude neustále online. To vede k neustálému kontrolování zpráv a sociálních sítí, což dále prohlubuje úzkost.

Srovnávání vlastního života s idealizovanými obrazy prezentovanými na sociálních sítích může vést k pocitům nedostatečnosti, nízkému sebevědomí a obavám, že jedinec nedokáže v budoucnosti naplnit společenská očekávání.

Jako efektivní strategie se proto doporučuje zavedení "informační diety" – vědomé omezení konzumace médií, výběr důvěryhodných zdrojů a vyhrazení si času bez digitálních technologií.

Strach z budoucnosti je hluboce lidskou emocí, která je v moderní době formována a zesilována specifickými sociálními, technologickými a globálními faktory. Ačkoliv je tento strach nepříjemný a může být paralyzující, je zároveň signálem, který nás může vést k větší psychické odolnosti a aktivnímu přístupu k životu.

Klíčem ke zvládání této úzkosti je rovnováha mezi přijetím nevyhnutelné nejistoty a aktivním zaměřením na oblasti, které můžeme ovlivnit. Kombinace svépomocných strategií, jako je mindfulness a vědomé omezování negativních vlivů, spolu s profesionální psychoterapeutickou pomocí, nabízí účinné nástroje pro kultivaci vnitřního klidu. Alternativní metody, jako jsou Bachovy esence, mohou pro některé jedince představovat cennou doplňkovou podporu na cestě k emoční rovnováze. V konečném důsledku je schopnost čelit budoucnosti s odvahou a nadějí, nikoli s paralyzujícím strachem, zásadní pro plnohodnotný a smysluplný život.